Původní článek o společných aspektech pandemie a změny klimatu byl publikován pod názvem „Kdo se přizpůsobí, přežije“.
Po měsíci sledování běsnění ruských barbarů na Ukrajině a v kontextu toho, jak se Ukrajinci perou s přesilou nájezdníků, by byl tento titulek špatnou radou, jak se vypořádat s život ohrožujícími nebezpečími. A je jedno, jestli jim říkáme přírodní či antropogenní, protože u zrodu katastrof, o kterých je řeč, stál člověk, stejně jako za válkou na Ukrajině. Covidové pandemii, změně klimatu, anebo následkům staletími ponižovaného národa výkvětem lidských zrůd, jako byli Lenin, Stalin, Brežněv a nyní Putin se nedá čelit tím, že se přizpůsobíme. Ono to tak doslovně nebylo myšleno ani v kontextu covidu a změny klimatu … ale „nevzdát se“ je výstižnější.
Přes obludnou nelidskost ruských okupantů, pořád změna klimatu i COVID 19 patří mezi největší problémy lidstva současnosti. Přestože oba tyto fenomény ohrožují život člověka každý zcela jinak, charakterizují je podobné vlastnosti. Změna klimatu je pozorována několik desetiletí, nákaza koronavirem SARS-CoV-2 se objevila na konci roku 2019. Změna klimatu je postupná, koronavir přišel nečekaně a bleskově zaútočil. Obě nebezpečí mají ale několikspolečných znaků:
• celosvětová působnost (globálnost)
• neznalost původu (člověk, nebo sama příroda)
• nepředvídatelnost výskytu (místo, čas, intenzita)
• neodhadnutelnost dopadů (život se změnil ve všech aspektech, jednou provždy, ale nikdo neví, jak a nakolik)
• absence zaručené obrany (člověk hledá způsoby ochrany)
Důvodem toho, proč je dobré si podobnost obou nebezpečí uvědomit, je to, co vir předvedl v rychlém sledu, se se změnou klimatu potáhne desetiletí, ale s možným podobným koncem. Epidemii si lidé dlouho nebyly ochotni připustit, vzít ji dostatečně vážně a začít se podle toho chovat. Bohužel, Česká republika v přístupu k oběma těmto hrozbám patří ve světě k nejzaostalejším. Jakým dílem za to může naše nedospělost, nedůvěra v politiky, nebo bagatelizování vědeckých poznatků některými charismatickými psychopatickými profesory, nevím. Koronavir nám však ukázal, jak to může skončit, když nepochopíme, jak je věc vážná.
V loňském roce jsme viděli, jak se různé společnosti, státy a ČR vypořádávaly s koronavirovou pandemii. Na příkladu hlavního města Dánska, Kodaně, si lze uvědomit, že se dá na nebezpečí - v tomto případě na nebezpečí klimatické - reagovat svižně a systémově tak, aby v budoucnosti k podobným škodám nedocházelo. Protože nikdo neví, kdy a kolikrát se mohou opakovat?
Srážkové měsíční úhrny se v Kodani pohybují od33 mm (v dubnu) po 60 mm (v červenci). Během let 2010–2011 bylo město zasaženo třemi extrémními srážkami. Jednalo se o padesáti až stoleté srážkové epizody a během největší z nich, dne 2. 7. 2011, na město spadlo za 2hodiny více než 150 mm vody! Tento přívalový déšť přišel necelý rok poté, co podobná bouřka zaplavila velkou část kodaňských předměstí a způsobila nevratné škody na domech a infrastruktuře. Ztráty, které tyto tři srážky ve městě způsobily, město Kodaň vyčíslilo hodnotou přímých škod na 800 mil. EUR (22 mld. Kč), nepřímých a sociálních škod na 600 mil. EUR (16 mld. Kč), celkové škody dosáhly 1,4 mld. EUR (38 mld. Kč)!
Město Kodaň si nechalo vytvořit firmou Ramboll, resp. Studiem Herberta Dreiseitla pro 8 městských obvodů o celkové rozloze 34 km² plán na přizpůsobení se změně klimatu, tzv. Generel ochrany proti přívalovým dešťům, kterým se posílí obrana města proti extrémním bouřkám. V roce 2013, za dva roky po katastrofě, měli Plán k dispozici. Zde je nutné si uvědomit, že tento akt akce schopnosti managementu města Kodaně vybrat nejlepšího z nejlepších v ČR není možný. U nás se při výběru zhotovitele podle zákona o zadávání veřejných zakázek upřednostňuje před jeho schopnostmi jeho cena (v ČR se má za to, že ti nejlepší jsou ti nejchudší).
Z článku S. Kilhofa v The New Economy ze dne 3.10.2014 je zřejmé, že v Kodani ale nejnižší náklady neberou jako garanci kvality. Jsou v něm citována slova vedoucí klimatického oddělení města Kodaně paní Lykke Leonardsen: „Víme, že Kodaň zažije změny klimatu a provedli jsme řadu studií, které nám poskytly přehled o dopadech, které budou mít na naše město. Provedli jsme posouzení rizik, abychom mohli spojit rozvoj našeho města s plánem řešení těchto problémů. Zavádíme novou vrstvu infrastruktury a měníme vzhled města. Plány povodí byly předmětem veřejných slyšení, protože v některých oblastech vytváříme vodní bulváry, které budou vodu za extrémních dešťů odvádět. Nechceme plnit naše stoky dešťovou vodou, v kanalizaci musíme udržovat jen špinavou a znečištěnou vodu. V rámci nového plánu doplní Kodaň stávající kanalizaci o systém pro odvádění povrchové vody, který kombinuje krajinnou architekturu s vodními bulváry a v případě potřeby rozsáhlou retencí vody v parcích a na fotbalových hřištích.“ Náklady na instalaci opatření k odvádění srážkové vody po povrchu v celé Kodani se v článku odhadují na 1,73–2,6 mld. USD a dalších 521–868 mil. USD na oddělení dešťové vody od odpadní v jednotlivých nemovitostech. Z tohoto důvodu plánovači doporučili řešit správu dešťové vody zvlášť, mimo správu kanalizace. Odhadovaná investice do nadzemních opatření je 858 mil. USD a zahrnuje jednoduchá opatření, jako je výměna betonu nebo nepropustné dlažby na ulicích, nádvořích a náměstích za povrchy propustné s trávou a stromy. Bez zásahu do komunikací by škody na budovách a infrastruktuře v kombinaci se ztracenými příjmy pobouřkových přívalech a záplavách mohly během příštích 100 let činit až 3,5miliardy USD.
Paní Lykke Leonardsen doporučuje, aby se od nich učila další města: „Studujte, co se stalo v Kodani během bouřky nebo v New Yorku během hurikánu Sandy. Myslíte si, že vaše město dobře funguje, ale ve skutečnosti je docela citlivé na změnu klimatu a život v něm se může rychle zastavit.“
Meteorologové na příkladu z Kodaně ukazují, co se pravděpodobně bude v celé Evropě opakovaně odehrávat v dalších letech. Dokonce století očekávají, že srážky se v zimě zvýší o 25 až 55 procent a letní lijáky budou o 30 až 40 % vydatnější a budou probíhat po delším čase. Kodaňský odvodňovací plán s principy HDV je první, který řeší celé město. Implementace všech hlavních opatření bude trvat až 30 let, ale je zřejmé, že se jedná o investici, která stojí za to. Zabezpečí nejen město pro nadcházející roky, ale také poskytne jeho obyvatelům spoustu zelených otevřených prostor.
Na příkladu z Kodaně si lze vzít zcela zásadní poučení, které je společné pro řešení pandemie i klimatické hrozby. K řešení je potřeba přistoupit koncepčně, systémově a systematicky. Podstatou kodaňského odvodňovacího plánu je aplikace modrozelené infrastruktury, která sedo veřejných i soukromých staveb dostává změnou povrchů, jejich novým uspořádáním, novými konstrukcemi a jiným odvodněním. Důsledně se vyžadují systémová opatření, která jsou ohleduplná a šetrná k vodě a zeleni.
A jaká je podobnost s koronavirem? Tak, jak se nevzdělaným zástupcům měst a nekvalitním odborníkům jeví nová opatření k adaptaci na změnu klimatu přehnaná a drahá, stejně se nám jevilo zbytečné nošení roušek, plošné testování, anebo očkování.
A čím jsem schopen toto tvrzení doložit? Skoro dvacet roků intenzivní pozornosti věnované odvodňovacím systémům zajišťujícím městům jejich udržitelný rozvoj i za zhoršujících se klimatických podmínek. Přesto, že se za ty roky podařilo vytvořit řadu právních a technických předpisů, změnit pohled státní správy, je ještě daleko k tomu si myslet, že potřebě aplikovat opatření MZI do našich měst společnost rozumí. Problém jev nesystematičnosti. Městům chybí obdobné koncepční dokumenty, které si po povodni pořídila Kodaň. Češi, bohužel, koncepční a systémový přístup řešení nemají rádi. Česko je tzv. antikoncepční. Což spolu se strachem z korupce, vytváří alibistická a neúčinná řešení. Podle zákona o zadávání veřejných zakázek se v Česku nakupuje za peníze daňových poplatníků jen to nejlevnější zboží? Od roušek po koncepce adaptace na změnu klimatu.
Ano a jsou jich na úřadech plné skříně - těch nejlevnějších, které neřeší problém a nejsou k ničemu. Takže, co je za současné situace pro česká města nejdůležitější? O co v Kodani, New Yorku nebo jiných postižených městech živelnou pohromu nemají nouzi? Ano, je to politická vůle a kuráž nechat vypracovat kvalitní a nejspíš i drahou koncepci MZI.Z osobní zkušenosti vím, že příprava, vypracování a projednání takového dokumentu, který chcete, aby k něčemu byl státní správě, samosprávě a správcům komunikací, inženýrských sítí a zeleně, je velice nevděčná, velice pracná, zodpovědná a velmi vyčerpávající práce, po které máte pocit, že vás nikdo nemá rád a že jste na tom prodělali gatě.
Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI takovým koncepčním dokumentem je. V našem pojetí se jedná v podstatě o dokumenty tři v jednom. Smyslem takového Plánu adaptace je dát městům návod, jak funkci MZI prostřednictvím opatření, objektů a nových přístupů zavádět do života města. Nejde jen o schvalování, povolování a realizace staveb, ale i o vymáhání, přebírání, provozování, měřenía vyhodnocování opatření. V současnosti neexistuje dokument, který by komplexněji popisoval, co je pro město z hlediska jeho rozvoje nenahraditelné a nepostradatelné.
Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI je nejkomplexnější soubor předpisů řešících prevenci proti záplavám a opatřeními, kterými chceme města a obce připravit na dlouhá období sucha.
Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI by měl mít tyto části:
1. Koncepce HDV s vyhodnocením míry bezpečnosti
2. Městské stavební standardy MZI, vč. Metodické příručky pro její aplikaci
3. Adaptační indikátory pro územní plánování – stanovení a mapa indexů MZI
V současnosti je jedinou cestou pro města si co nejrychleji vytvořit územně plánovací dokumentace s integrovanými pravidly pro aplikaci modrozelené infrastruktury, které budou na jejich katastru závazné a vymahatelné. Stát se doposud nevyjádřil k tomu, v jakých všech aspektech lidské činnosti je nutné změnit náš přístup a chování tak, aby se naše společnost byla schopná připravit na nové klimatické podmínky. Pokud si zejména města dokument k adaptaci na změnu klimatu nevytvoří sami, nemají podle čeho svůj urbanistický rozvoj, ale i veškerou stavební činnost řídit a usměrňovat. Technické předpisy českého stavebnictví jsou ve vztahu k přírodě blízkému vodnímu režimu v urbanizovaných územích zatím neohleduplné, nekoncepční, nesystémové a nekoordinované. Veškerá odpovědnost v tomto ohledu leží na městech a obcích. Jedním z klíčových dokumentů, se kterým je nutné pravidla pro systematickou aplikaci modrozelené infrastruktury koordinovat, protože jsou na něm závislá, je koncepce dopravy.
